Jak se pozná psychické zhroucení: příznaky, které nelze ignorovat

Psychické zhroucení se neobjeví najednou jako náhodný záchvat. Většinou to je dlouhý, tichý proces, který se šplhá po vás, když si necháte práci, rodinu, starosti a unavu převážit nad sebou. Někdo si myslí, že jenom unavený, jiný říká, že to projde. Ale když se začnete cítit jako automobil bez paliva - snažíte se jezdit, ale motor už jen chrčí - je čas přestat přehlížet.

Nejčastější příznaky, které lidé přehlížejí

První známky nejsou vždy jasné. Někdo přestane spát, jiný přestane chtít vstávat. Někdo se stane neustále podrážděným, jiný se zavírá do ticha. To všechno může být znamení, že se něco mění uvnitř.

• Přestáváte se těšit na věci, které dříve milovali. Kamarádi, film, procházka, kafe - všechno to přestává být zajímavé. Nejde o línost. Jde o to, že vaše mozek už nevysílá signály radosti.
• Neustálá únavnost, i když jste spali. Nepomáhá to, že jste měli osm hodin spánku. Stále se cítíte jako po týdnu bez spánku. Tělo to neříká jenom „potřebuju odpočinek“ - říká „potřebuju pomoc“.
• Ztráta koncentrace. Čtete větu dvakrát a nevíte, co jste přečetli. Zapomínáte na schůzky, i když jste je zapsali. To není „starostlivost“ - to je váš mozek, který přestává fungovat na plný výkon.
• Změny v jídelníčku. Buďte jste přestali jíst, nebo jste začali přejídat. Nejde o dietu. Jde o to, že tělo reaguje na stres tím, že přestává respektovat základní potřeby.
• Odtažitost od lidí. Přestáváte odpovídat na zprávy, vyhýbáte se rodině, přeskočíte schůzky. To není „potřebuju prostor“ - to je vaše psychika, která se snaží přežít.

Co je to „vyhoření“ a jak se liší od deprese?

Spousta lidí říká: „Jsem vyhořelý.“ A opravdu - vyhoření je reakce na dlouhodobý stres, často spojený s prací. Ale to není to samé jako deprese. Vyhoření se často týká konkrétní oblasti - třeba práce. Deprese se rozšiřuje do všech oblastí života.

U vyhoření se ještě cítíte schopní - jen už nechcete dělat to, co děláte. U deprese se cítíte bezmocní - i kdybyste chtěli, nevědíte, jak začít. Vyhoření může být způsobené přepracováním, nekonečnými deadline, nebo tím, že jste se vždycky snažili být „dobrý“ na práci. Deprese je hlubší - může být způsobená genetikou, hormonálními změnami, nebo dlouhodobým emocionálním zatížením.

Obě situace se často překrývají. A to je přesně ten moment, kdy je třeba zastavit a říct: „Tohle už nezvládnu sám.“

Co dělají lidé, kteří už prošli tímto?

V Brně jsem mluvil s lidmi, kteří přežili psychické zhroucení. Všichni říkají stejnou věc: „Nemyslel jsem, že to bude tak špatné.“

Jedna žena, učitelka, přestala mluvit s kolegy, neodpovíдалa na zprávy, přestala chodit do školy. Řekla: „Cítila jsem se jako špína. Jak bych mohla učit děti, když sama nevím, jak žít?“ Záchrana přišla, až když se rozhodla jít k psychologovi - ne k lékaři, ne k přítelkyni, ale k odborníkovi.

Jiný muž, programátor, přestal spát, začal pít víno každý večer, přestal se starat o sebe. Řekl: „Myslel jsem, že to projde, když se vrátím do práce.“ Ale práce ho jenom víc zatěžovala. Až když ho přítel přivedl na psychiatra, zjistil, že má klinickou deprese - ne jen „výčitky“.

Není to slabost. Je to lidská reakce na příliš velký tlak.

Co můžete udělat hned teď?

Nemusíte čekat, až se všechno zhroutí. Když cítíte, že se něco mění, už je čas na první krok.

1. Přestanete si říkat „jsem jen unavený“. To je první lživá útěcha. Pokud se cítíte špatně déle než dva týdny, je to signál.
2. Napište si, co vás dnes unavuje. Ne jen „práce“. Napište: „Když mě šéf kritizuje ve frontě, cítím se jako dítě.“ „Když se děti ptají, co dělám, a já nevím, odpovídám: „Nic.““ Toto je první krok k tomu, abyste pochopili, kde je bolest.
3. Navštivte lékaře. Ne psychologa. Lékaře. Ten vás neosudí. Ten vás nevyhodnotí. Ten zkontroluje, jestli nejsou fyzické příčiny - štítná žláza, nedostatek vitamínu D, anémie - které mohou imitovat psychické příznaky.
4. Podívejte se na svůj spánek. Pokud spíte méně než 6 hodin denně, nebo se probouzíte v půlnoci s úzkostí, to je vážný signál. Tělo potřebuje spánek, aby se zotavilo - a když ho nemá, psychika se zhroutí.
5. Požádejte o pomoc. Ne že byste měli říct: „Jsem ztracený.“ Stačí: „Mám problém. Potřebuji poradit.“ Někdo vám odpoví. Někdo vás poslechne. A to je víc, než si myslíte.

Co neudělejte

Nechte si někdo říct: „To všechno je v hlavě.“

Nechte si někdo říct: „Měl bys být silnější.“

Nechte si někdo říct: „Jen se vyspíš.“

Tyto věty nejsou špatné proto, že jsou nepravdivé. Jsou špatné proto, že jsou bezmocné. A když jste už bezmocný, takové věty vás jenom víc zatíží.

Nezkoušejte si „vyzvednout“ psychické zdraví pomocí alkoholu, drog, přepracování, nebo nákupů. To jsou jen krátkodobé náplasty - ne léčba.

Co se stane, když se necháte pomoci?

Když jste se rozhodli jít k psychologovi, nejste „blázen“. Jste člověk, který si řekl: „Chci žít lépe.“

Psychoterapie není o tom, jak se „odvážíte“ mluvit. Je to o tom, jak se naučíte slyšet sami sebe. Někdy stačí jen jedna sezení, abyste pochopili, co vás trápí. Někdy to trvá měsíce. Ale výsledek je stejný: znovu se začnete cítit jako vy sami.

Medikace? Někdy je potřeba. Ne vždy. Ale když je, není to „slabost“. Je to jako brýle pro krátkozrakého - jenom že pracuje na vašem vnitřním systému, ne na očích.

Většina lidí, kteří prošli tímto, říká: „Měl jsem to dělat dřív.“

Je to možné zvládnout?

Ano. Ale ne sami. Ne přes „silnou vůli“. Ne přes „přežiju to“.

Zvládnete to, když přestanete bojovat sám. Když přijmete, že potřebujete pomoc. Když se nebudete stydět za to, že jste člověk - a ne robot, který má fungovat bez přestávky.

Nejste jediný. V Česku každý čtvrtý člověk zažije v životě nějakou formu psychického zhroucení. To znamená, že už jste v mnoha kancelářích, domech, školách a restauracích - všude - někdo, kdo se cítí stejně jako vy. Jen se neodváží říct to nahlas.

Nejste slabý. Jste člověk, který se snažil přežít příliš dlouho.

Teď je čas se nechat vyslechnout.