Jaké vzdělání musí mít doktor chirurg?

Chirurg není jen lékař, který řeší problémy nožem. Je to odborník, který prošel desítkami tisíc hodin výuky, praktiky a stresu. Pokud se ptáte, jaké vzdělání musí mít doktor, který dělá operace, odpověď je dlouhá, náročná a bez kompromisů.

Střední škola a přijímačky na lékařskou fakultu

Vše začíná na střední škole. Nelze se stát chirurgem bez maturitní zkoušky z biologie, chemie a fyziky. Většina budoucích chirurgů volí přírodovědný nebo zdravotnický obor. Ale to nestačí. Přijímačky na lékařskou fakultu jsou jedny z nejtěžších v celé České republice. Každý rok se přihlásí tisíce uchazečů, ale přijmou jen zhruba 15-20 %.

Na přijímačkách se testuje znalost chemie, biologie a často i logiky. Některé fakulty přidávají i psychologické testy nebo písemné eseje. Výsledky se počítají dohromady s průměrem z maturitní zkoušky. Jen ti, kteří mají nejvyšší body, dostanou místo. V roce 2025 bylo na Karlově univerzitě v Praze potřeba alespoň 92 bodů z 100 možných, aby se někdo dostal na lékařskou fakultu.

Šestileté studium na lékařské fakultě

Po přijetí začíná šestileté studium. Nejde o běžnou vysokou školu. Je to kombinace teorie, laboratorních cvičení a praxe u pacientů od prvního roku. První dva roky jsou věnovány základům: anatomie, fyziologie, biochemie, mikrobiologie. Učí se studenti, jak funguje lidské tělo - od buněk po celé orgány. Většina z nich se poprvé setká s tělem člověka na pohřebišti - na anatomickém kurzu.

Třetí a čtvrtý rok se přesouvá k klinickým předmětům: vnitřní lékařství, gynekologie, pediatrie, psychiatrie. Učí se, jak diagnostikovat nemoci, jak číst rentgeny, EKG a laboratorní výsledky. V této fázi začínají první stáže v nemocnicích. Studenti nejsou ještě lékaři, ale mohou pozorovat, pomáhat a klást otázky.

Pátý a šestý rok jsou čistě klinické. Studenti pracují na odděleních jako asistenti. Naučí se, jak získávat anamnézu, jak provádět základní vyšetření, jak komunikovat s pacienty a jejich rodinami. A právě v této fázi se začíná ukazovat, kdo má talent pro chirurgii. Ti, kteří jsou klidní v krizi, mají jisté ruce, dobrou koordinaci a nebojí se odpovědnosti, se přirozeně přesouvají k chirurgickým oddělením.

Státní zkouška a ročník interního lékaře

Po šesti letech následuje státní zkouška. Je to desetidenní proces, který zahrnuje písemné i ústní zkoušky z všech klinických oborů. Nelze ji zkrátit. Nelze ji předělat. Je to hranice mezi studentem a lékařem. Když ji člověk projde, může si vystavit diplom lékaře obecné praxe - MUDr.

Ale to je jen začátek. Chirurg musí dál. Po státní zkoušce následuje jednoletý interní rok - tzv. internatura. To je povinná praxe, kterou musí absolvovat všichni lékaři. V internatu pracuješ na různých odděleních: vnitřní lékařství, pohybový aparát, gynekologie, urgentní medicína. Cílem není být expertem, ale získat základní zkušenosti se všemi oblastmi medicíny. Chirurg, který neví, jak funguje srdce nebo jak se léčí infekce, není bezpečný chirurg.

Specializace na chirurgii - 5 až 6 let

Po internatu se člověk přihlašuje na specializační vzdělávání v chirurgii. To trvá minimálně pět let, ale často šest. Je to nejtěžší fáze. Každý den začíná v 5:30 ráno a končí v 22:00 večer. Pracuješ na operacích, v záchranné službě, na jednotce intenzivní péče, v ambulanci a všechno to ještě musíš zvládnout s písemnými závěry, případy a zkouškami.

Specializace se dělí na obecnou chirurgii a poté na podobory: neurochirurgie, kardiochirurgie, ortopedie, plastická chirurgie, urologie. V prvních letech se dělají základní operace - od odstranění apendicitu po resekce střev. Později se přechází k složitějším zákrokům - jako je transplantace jater nebo operace na srdci.

Mezi roky se musí absolvovat minimálně 1200 operací pod dohledem a 300 samostatně. Každá operace se zapisuje do elektronického portfolia. Konečná zkouška zahrnuje prezentaci 10 složitých případů, písemný test a praktickou zkoušku na simulátoru. Jen 70 % kandidátů ji v prvním pokusu zvládne.

Čím se chirurg liší od jiných lékařů?

Chirurg nejen léčí - řeší. Když pacient přijde s bolestí břicha, internista si vezme anamnézu, objedná laboratorní testy a vyšetření. Chirurg si vezme anamnézu, objedná testy a pak se podívá na CT - a pokud vidí perforaci střeva, jde do operační sály. Chirurg musí být schopen rozhodnout v pár minutách, zda je potřeba řez, nebo ne. Toto rozhodnutí může znamenat rozdíl mezi životem a smrtí.

Chirurg musí mít nejen vědomosti, ale i psychickou odolnost. Pracuje v týmu, ale na operaci je jediný, kdo drží nůž. Není tam místo pro pochybnosti. Pokud se něco pokazí, musí to okamžitě napravit. Více než 80 % chirurgů v ČR trpí výhořením během prvních 10 let praxe. To není přehnané - je to realita.

Co se mění v chirurgii v roce 2025?

Chirurgie se mění. Dříve bylo potřeba být silným a rychlým. Dnes je důležitější být přesný a technicky zdatný. Robotické systémy jako da Vinci jsou už standardem ve velkých nemocnicích. Chirurg sedí u konzole a ovládá nástroje s přesností na setiny milimetru. To neznamená, že se učíme méně. Naopak - musíme se naučit i ovládat tyto systémy, pochopit jejich omezení a vědět, kdy je třeba přejít na klasickou metodu.

Minimálně invazivní chirurgie, endoskopie a navigační systémy zvyšují nároky na vzdělání. Chirurg dnes musí být zároveň lékař, technik a analytik. Výuka se přizpůsobuje. Na některých fakultách se už studenti učí na virtuálních simulátorech, které replikují reálné operace s realistickými komplikacemi.

Kdo by se měl stát chirurgem?

Není to pro každého. Není to pro ty, kteří chtějí 8 hodinový pracovní den. Není to pro ty, kteří se bojí odpovědnosti. Není to pro ty, kteří nevěří, že mohou změnit život někoho jiného jen tím, že se rozhodnou v čase.

Chirurgie je pro ty, kdo věří, že ruce mohou léčit. Pro ty, kdo se nevzdají, když je noc a pacient je v kritickém stavu. Pro ty, kdo si pamatují každou operaci, každý pacient, každou chybu a každý úspěch. Chirurgie není kariéra - je to životní styl. A ten začíná tím, že člověk projde šest let studia, jednoletou internatu a pět let specializace - a pak začíná skutečně pracovat.