Jakou školu musí mít lékař? Celá cesta od střední školy po chirurga

Chcete vědět, jak dlouho a jak se stát chirurgem? Nejde jen o to, abyste šli na lékařskou fakultu. Celá cesta je dlouhá, náročná a vyžaduje nejen vědomosti, ale i odhodlání. Každý chirurg, který dnes řeže v operační síni, prošel desítkami tisíc hodin v učebnách, nemocnicích a na lůžkách pacientů. A začíná to daleko dřív, než si někdo pomyslí na skalpel.

Střední škola - první krok k chirurgii

Nejprve potřebujete maturitu. A ne jakoukoliv - musí to být maturita na gymnáziu s přírodovědným zaměřením. Většina lékařských fakult v Česku vyžaduje dobré známky z biologie, chemie a fyziky. Pokud jste na technické nebo obchodní škole, musíte se připravit dodatečně. Mnoho studentů si na to koupí doučování nebo chodí na přípravné kurzy. Je to důležité, protože přijímačky na lékařskou fakultu jsou jedny z nejtěžších v zemi.

Přijímačky se obvykle skládají z testů z biologie, chemie a českého jazyka. Některé fakulty přidávají i psychologické testy nebo písemné eseje. V roce 2025 bylo na Karlově univerzitě v Praze přijato přes 1 200 studentů z více než 8 000 přihlášek. To znamená, že na každého přijatého připadá sedm odmítnutých. Není to jen o znalostech - je to o přípravě, trpělivosti a schopnosti pracovat pod tlakem.

Lékařská fakulta - šest let, které změní život

Po přijetí začíná šestileté studium medicíny. První tři roky jsou věnovány teorii: anatomie, fyziologie, biochemie, patologie, farmakologie. Učíte se, jak funguje lidské tělo, co se děje při nemoci, jak léky působí. Všechno to musíte zapamatovat. Nejen si to pamatujete - musíte to umět použít. Například musíte znát přesnou polohu každého nervu v paži, protože když budete operovat, nebudete mít čas hledat v knize.

Ve třetím roce začínáte pracovat s pacienty. První návštěvy v nemocnici, první měření tlaku, první vyšetření. To je pro mnohé šok. Někteří se z toho vyděsí, jiní se najednou cítí jako praví lékaři. Není to jen o vědě - je to o lidském kontaktu. Chirurg musí umět mluvit s lidmi, když jsou vyděšení, když bolejí, když se bojí operace.

Poslední tři roky jsou čistě klinické. Pracujete na odděleních: interním, chirurgickém, gynekologickém, pediatrickém. Chirurgie je jedna z mnoha oblastí, které prozkoumáte. Ale teprve v posledním roce se začne ukazovat, kam patříte. Někteří si říkají: „Tohle je to, co chci dělat.“ A to je ten okamžik, kdy se rozhodnete pro chirurgii.

Interní rok - první skutečná odpovědnost

Po maturitě na lékařské fakultě nejste ještě lékař. Musíte absolvovat interní rok - praxi v nemocnici, která trvá 12 měsíců. V tomto roce pracujete pod dohledem zkušených lékařů, ale už sami řešíte pacienty. Píšete léky, sledujete krevní tlak, řídíte infuzi, připravujete pacienty na operaci. Někdy pracujete 36 hodin za sebou. Spíte na pohovce v nemocnici. Váš život je jen o pacientech.

Tento rok je klíčový. Pokud se v něm nezdaříte, nemůžete pokračovat. Někteří studenti ho nezvládnou - ne proto, že nevědí, ale protože nevydrží tlak. Chirurgie nevyžaduje jen inteligenci. Vyžaduje odvahu, odolnost a schopnost neztrácet hlavu, když všechno kolem padá.

Specializace - devět let na chirurgii

Po interním roce můžete začít specializaci. Chirurgie je jedna z nejdéle trvajících specializací - trvá devět let. Začínáte jako rezident, pracujete na chirurgických odděleních, učíte se od zkušených chirurgů, sledujete operace, pomáháte, pak sami provádíte jednodušší zákroky. První roky jsou jen o pozorování. Pak přichází první samostatná operace - například odstranění žlučníku. To je moment, kdy se změníte z studenta v lékaře.

Ve třetím roce specializace už jste schopni provádět komplikovanější zákroky: resekce střev, operace na žaludku, výměna kloubů. V pátém roce začínáte vést tým. V devátém roce vám přidělíte vlastní oddělení. Teprve tehdy jste plnohodnotný chirurg.

Mezitím musíte absolvovat stovky hodin výuky, psát odborné práce, účastnit se konferencí, vzdělávat se v zahraničí. Chirurgie se neustále mění. Dnes se operuje pomocí robotů, přes mikroskop, přes kameru. To všechno musíte zvládnout. Není to jen o rukou - je to o mozků.

Co ještě potřebujete kromě školy?

Škola je jen základ. Chirurg potřebuje i jiné věci. První je stálá přesnost. Pokud se vám při operaci zatřese ruka, může to znamenat smrt pacienta. Druhá věc je odolnost proti stresu. Operace mohou trvat desítky hodin. Můžete být v nemocnici 20 hodin za den. Někdy zemře pacient, i když jste udělali všechno správně. Musíte to přežít a pokračovat.

Třetí věc je komunikace. Chirurg nepracuje sám. Pracuje s anesteziologem, s nurses, s laboratoří, s radiologií. Musíte umět říct, co potřebujete, a poslouchat, co vám ostatní říkají. Výborný chirurg je ten, kdo neví všechno, ale ví, kdo to ví.

A nakonec - etika. Někdy je operace nejlepší možnost. Někdy není. Někdy je lepší nechat pacienta v klidu. Chirurg musí umět říct „ne“. A to je často těžší než říct „ano“.

Co se děje po specializaci?

Po devíti letech specializace jste plnohodnotný chirurg. Můžete pracovat ve veřejné nemocnici, ve soukromé klinice, nebo si otevřít vlastní ordinaci. Někteří pokračují - dělají podspecializaci: například neurochirurgie, kardiochirurgie, transplantace. To trvá další dva až čtyři roky.

Někteří se stávají vyučujícími na fakultě. Někteří se věnují výzkumu - vyvíjejí nové techniky, nové nástroje. Někteří pracují v zahraničí, kde jsou lépe placeni a méně administrativy.

Ale každý z nich si pamatuje ten první den, kdy poprvé držel skalpel. A věděl, že to bude jeho život.

Je chirurgie pro vás?

Není to jen o tom, že chcete pomáhat lidem. Je to o tom, že chcete být v centru chaosu a zůstat klidný. Je to o tom, že chcete pracovat, když ostatní spí. Je to o tom, že chcete nést odpovědnost za životy - a nejen za životy, ale i za jejich kvalitu po operaci.

Chirurgie není pro každého. Ale pro ty, kteří ji zvolí, je to největší výzva, kterou můžete přijmout. A zároveň největší odměna, kterou můžete dostat.