Kde byla provedena první transplantace srdce?

První úspěšná transplantace lidského srdce proběhla 3. prosince 1967 v Cape Townu, Jihoafrická republika. Chirurg Christiaan Barnard provedl operaci na pacientovi Louis Washkanskyovi, 54letém muži trpícím těžkou srdeční selhání. Tato operace nebyla jen lékařským úspěchem - byla to přelomová chvíle v historii medicíny, která změnila pohled na možnosti lidského těla a vědy.

Co se před transplantací dělo?

Před Barnardem se lékaři snažili přesunout srdce mezi zvířaty už od 19. století. V 50. letech 20. století se v USA a Evropě začaly provádět experimenty s transplantacemi srdcí u psů a koček. Ale lidské tělo je jiné - odmítá cizí orgán. První pokusy o přenos lidského srdce skončily smrtí pacienta během několika hodin nebo dnů. Problém nebyl jen v technice, ale v imunitní odpovědi těla.

Na začátku 60. let se objevily nové imunosupresivní léky, jako byl azathioprin, které pomáhaly potlačit odmítání orgánu. Barnard a jeho tým v Cape Townu využili těchto léků a zároveň vylepšili chirurgickou techniku. Největší přínos měl právě Barnardův přístup: nepoužíval složité přístroje, ale pracoval rychle a přesně - všechno za méně než čtyři hodiny.

Proč právě Jihoafrická republika?

Nebylo to náhodou, že první transplantace proběhla právě v Jihoafrické republice. Barnard měl přístup k modernímu vybavení, ale zároveň měl menší úřední a etické překážky než v USA nebo Evropě. V USA byly transplantace srdce podřízeny přísným etickým komisím. V Jihoafrické republice byl systém méně centralizovaný a lékaři měli větší svobodu rozhodování.

Další důvod: Barnardův tým měl zkušenosti s orgánovými transplantacemi. Už v roce 1965 provedli první transplantaci ledviny v Jihoafrické republice. V roce 1967 měli zkušenosti s odběrem orgánů od mrtvých dárců - což bylo v té době stále kontroverzní. Barnard si vybral dárce, který zemřel na dopravní nehodu, a jeho srdce bylo zcela zdravé.

Co se stalo s pacientem?

Louis Washkansky byl vybrán, protože jeho srdce bylo tak poškozené, že neměl jinou šanci na přežití. Operace trvala 4 hodiny a 56 minut. Po operaci se Washkanskyho stav zlepšil - dokonce se dokázal pohybovat a mluvit. Byl schopen jíst a vidět svou manželku. Přežil 18 dní. Zemřel na zápal plic způsobený imunosupresivní léčbou, která oslabila jeho imunitní systém. Ale to nebylo selhání transplantace - to bylo první potvrzení, že srdce funguje v novém těle.

První pacient nezůstal žít dlouho, ale jeho smrt neznamenala neúspěch. Naopak - ukázala, že transplantace je možná. V následujících měsících se začaly provádět další transplantace v USA, Německu, Austrálii. V roce 1968 bylo provedeno už přes 100 transplantací srdce. Díky Washkanskyho případu se lékaři naučili, jak lépe řídit imunosupresi a jak vybírat vhodné dárce i příjemce.

Kdo byl Christiaan Barnard?

Christiaan Barnard byl jihoafrický chirurg, narozený v roce 1922 v malé vesnici v provincii Karoo. Studoval medicínu v Cape Townu a později v USA, kde se seznámil s novými technikami transplantací. Vrátil se do Jihoafrické republiky s cílem provést první transplantaci lidského srdce. Nebyl to „genius v izolaci“ - měl tým, který mu pomáhal: anesteziologové, sestry, imunologové, technici.

Po operaci se stal mezinárodní slávou. Vystupoval v televizi, psal knihy, dostával odměny. Ale nebyl to jen hrdina - byl i kontroverzní postava. Někteří ho obviňovali z toho, že předčasně zveřejnil výsledek, aby získal pozornost. Jiní ho kritizovali za etické otázky kolem odběru orgánů. Barnard odpovídal: „Nemůžeme zůstat stát, když někdo umírá.“

Co se změnilo od roku 1967?

První transplantace srdce byla jako první krok na měsíc - následovala rychlá evoluce. V 70. letech se objevily nové léky, jako byl cyclosporin, který výrazně snížil odmítání orgánu. V 80. letech se začaly používat počítačové systémy k monitorování pacientů. V 90. letech se zlepšila technika odběru orgánů a zvýšila se délka přežití.

Dnes je transplantace srdce běžná procedura. V USA se každoročně provede přes 3 000 transplantací. Přežití po 5 letech je u více než 70 % pacientů. Díky moderním lékům a vyšší kvalitě péče mnozí pacienti žijí desítky let po transplantaci. Někteří se dokonce vracejí k práci, cestují, mají rodiny.

Technologie se vyvinula také: dnes se používají umělá srdce jako přechodné řešení, nebo se transplantace provádí i u dětí. Dárce může být i člověk s vysokým věkem - dříve by to bylo nemožné.

Proč je to důležité dnes?

První transplantace srdce nebyla jen o jednom muži, který přežil 18 dní. Byla to ukázka toho, že medicína může překročit hranice, které se považovaly za nezbytné. Dnes, když někdo potřebuje transplantaci srdce, nemusí přijít na konec. Existují centra, kde se operace provádí s vysokou úspěšností.

Je to také připomínka, že pokrok v medicíně nevzniká v laboratořích samotných - vzniká v nemocnicích, kde lékaři, sestry a technici spolupracují. Barnardův tým nebyl jen o jednom muži. Byl to kolektiv, který nevzdal, když většina říkala, že to není možné.

Co se stalo s Barnardem později?

Christiaan Barnard pokračoval v práci, ale v roce 1983 se vrátil do svého domova v Jihoafrické republice. Věnoval se výuce a psaní. Zemřel v roce 2001 ve věku 78 let. Jeho jméno je stále spojeno s první transplantací srdce, ale jeho vliv je větší - otevřel cestu pro tisíce pacientů, kteří dnes žijí díky tomu, že někdo jednou věřil, že je to možné.

Je transplantace srdce dnes běžná?

Ano. V České republice se transplantace srdce provádí v nemocnicích v Praze a Brně. Každý rok je provedeno přibližně 20-30 transplantací. Čeští lékaři využívají stejné metody jako v USA nebo Německu. Délka přežití je podobná - přes 70 % pacientů přežije 5 let a více.

Největší výzva dnes není technika, ale nedostatek dárce. V Česku je na čekací listině přes 150 lidí, ale každý rok je k dispozici jen 20-25 srdcí. To znamená, že mnozí pacienti čekají měsíce nebo roky. Někteří zemřou, než se jim podaří najít vhodné srdce.

Proto je důležité mít vědomí o dárkovi orgánů. Každý, kdo se rozhodne po smrti dát své orgány, může zachránit až 8 životů. Srdce je jen jedním z nich.

Co bylo další důležité po první transplantaci?

První transplantace srdce vyvolala celou řadu změn v lékařské etice. Vznikly první mezinárodní směrnice pro odběr orgánů. Bylo stanoveno, že dárce musí být prohlášen za mrtvé podle přísných kritérií - nejen přestal dýchat, ale musel být potvrzena ztráta všech funkcí mozku. To bylo klíčové, aby se zabránilo zneužití.

Také se začaly vytvářet registrační systémy. Dnes má každá země systém, který přiřazuje orgány nejvhodnějším pacientům podle kritérií jako je těžkost onemocnění, věk, krevní skupina a doba čekání. V Česku se používá systém, který je propojený s celou Evropou.

První transplantace srdce nebyla jen o technice. Byla to první velká kroky k tomu, aby medicína přestala být jen o léčení - a začala být o obnově života.