Jak dlouho se čeká na transplantaci plic v České republice?

Čekání na transplantaci plic není jen otázka času - je to každodenní boj o dech, o kvalitu života, o to, zda se vůbec dočkáte dalšího rána. V České republice se na přenos plic čeká průměrně 12 až 18 měsíců, ale pro některé pacienty to může být i pět let nebo více. Proč je to tak dlouho? A co ovlivňuje, kdo dostane plicní dárku dříve?

Proč je čekací doba tak dlouhá?

Transplantace plic je jedna z nejnáročnějších operací v celé transplantologii. Dárkem může být pouze plicní dvojice od osoby, která zemřela s plně funkčními plicemi - a to je vzácné. Každý rok v České republice zemře přibližně 10 000 lidí, ale pouze 20-30 z nich splňuje kritéria pro dárství plic. Většina z nich má poškozená plicní tkáně kvůli úrazu, infekci nebo dlouhodobému kouření. Další překážka: plicní dárka musí být kompatibilní s příjemcem podle skupiny krve, velikosti plic a imunitního systému. To výrazně omezuje počet vhodných dárků.

Na čekací listině v ČR je v průměru 120-150 pacientů. Každý rok se provede kolem 40-50 plicních transplantací. To znamená, že každý třetí pacient na seznamu zemře, než dostane dárku. Většina z nich trpí chronickou plicní chorobou - idiopatickou plicní fibrózou, COPD nebo cystickou fibrózou. Ti, kteří jsou nejvíce vážně nemocní, mají vyšší prioritu, ale i to nezaručuje rychlý přenos.

Co ovlivňuje pořadí na čekací listině?

Není to tak, že první na seznamu dostane plicní dárku jako první. Všechny transplantace v ČR řídí Centrum pro transplantaci plic v Brně, které používá systém MELD-XI (Model for End-Stage Lung Disease). Tento systém počítá riziko smrti pacienta v následujících 6 měsících bez transplantace. Čím vyšší skóre, tím vyšší priorita.

Skóre se počítá podle:

• úrovně kyslíku v krvi (PaO₂)
• celkového stavu funkce plic (FEV1)
• věku pacienta
• přítomnosti jaterních nebo ledvinových komplikací

Největší vliv má kyslíková potřeba. Pokud pacient potřebuje stálý přívod kyslíku nebo je na ventilátoru, dostane nejvyšší prioritu. Například pacient s idiopatickou plicní fibrózou, který má kyslíkové nasátí 10 litrů za minutu a FEV1 pod 20 %, má skóre 25 a je na první pozici. Pacient s COPD, který je stále aktivní a potřebuje jen 2 litry kyslíku, může mít skóre 12 a čekat dva a více roky.

Je možné zkrátit čekací dobu?

Ano, ale jen omezeně. Existují tři způsoby, jak zvýšit šanci na rychlejší transplantaci:

1. Stále být aktivní - pacienti, kteří se pohybují, dělají fyzioterapii a neztrácejí svalovou hmotu, mají lepší výsledky po transplantaci. To znamená, že jsou považováni za „transplantovatelnější“ a mohou být přesunuti výše na seznamu.
2. Neztrácet kontakt s centrem - pokud pacient přestane docházet na kontrolní vyšetření nebo se nezobrazí na telefonát, může být dočasně odebrán ze seznamu. Některí pacienti ztrácejí příležitost, protože si myslí, že „je to všechno zbytečné“.
3. Přemístit se do jiného centra - v ČR je jen jedno centrum pro plicní transplantaci - v Brně. Ale v zahraničí, například v Německu nebo ve Švýcarsku, je čekací doba kratší. Někteří pacienti se rozhodnou pro tzv. transplantaci v zahraničí - ale to vyžaduje velké finanční prostředky a předchozí schválení zdravotní pojišťovnou.

Největší pravděpodobnost zkrácení čekací doby má pacient s cystickou fibrózou. Tyto pacienti jsou často mladí, mají lepší celkový zdravotní stav a jejich plicní tkáň je často „čistší“ - což znamená, že je lehce kompatibilní s více dárky. V průměru čekají na transplantaci 6-10 měsíců. Ostatní skupiny čekají dvojnásobek.

Co se děje, když se dárka objeví?

Když se objeví vhodný dárka, telefonát přijde v každou chvíli - v noci, v sobotu, během jídelníčku. Centrum v Brně volá všechny pacienty s nejvyšším skóre. Pokud je pacient dostupný, přijede do nemocnice v několika hodinách. Dárka se musí přepravit do 4-6 hodin, jinak přestane být použitelná.

Operace trvá 6-10 hodin. Pacient je na umělém dýchání, jeho plicní tkáň je odstraněna a nahrazena dárkem. Po operaci se pacient přesouvá do intenzivní péče. První týden je nejrizikovější - tělo může dárku odmítnout. Proto se podávají silné imunosupresiva. Pokud vše proběhne bez komplikací, pacient je po třech týdnech vypuštěn z nemocnice. Ale to je jen začátek.

Co se děje po transplantaci?

Transplantace není léčba - je to přesun na jinou životní úroveň. Pacient musí užívat imunosupresiva celý život. Každý den. Bez výjimky. Pokud přestane užívat léky, tělo začne plicní dárku odmítat. V prvním roce po transplantaci má každý pacient 10-15 % riziko akutního odmítnutí. Po pěti letech je přežití kolem 70 %, po deseti letech 50 %.

Největší hrozba po transplantaci je infekce. Imunosupresiva snižují obranyschopnost těla. Pacienti se musí vyhýbat davům, kouření, zahradní práci, kouření, cestování do zemí s nízkou hygienou. Každý kašel je důvod k vyšetření. Každá horečka je nebezpečí.

Na druhou stranu - když transplantace uspěje, může se pacient znovu nadechnout. Může chodit po 5 kilometrech, může se vrátit do práce, může vidět vnučku narůst. Mnozí říkají, že transplantace plic je jako znovuzrození. Ale to znovuzrození má cenu - každý den, každou hodinu, každý dech.

Co dělat, když čekáte?

Čekání na transplantaci plic je psychická výzva. Většina pacientů trpí úzkostí, depresí, pocitem bezmoci. Doporučuje se:

• pravidelné vyšetření u lékaře (každé 3-6 měsíců)
• fyzická aktivita podle možností (chodba, jízda na kole, plavání)
• psychologická podpora - mnoho centrálních nemocnic má speciální programy pro pacienty na čekací listině
• vyhýbání se kouření, alkoholu a nezdravé výživě
• připravenost na náhlé volání - mít vždy připravený batoh s dokumenty, léky a kontakty

Nikdo vám neřekne, kdy se dárka objeví. Ale můžete se připravit. A každý den, kdy se pohybujete, dýcháte hluboce a dodržujete pokyny, zvyšujete svou šanci - nejen na přežití, ale na kvalitní život.